Pondělí

Pondělí ráno. Vesele připochoduju do ordinace mé obvodní doktorky s papíry z nemocnice. A že bych je potřeboval vyplnit. Doktorka se zeptá kdy nastupuju. Povím jí, že ve čtvrtek. A tady moje veselost na tři dny skončí.

Dostanu kázání, že takhle rychle se to nedá stíhat. Že tři dny na předoperační vyšetření může být málo. Jakožto laik jen nechápavě koukám. Na průvodních papírech pro příjem do nemocnice byl jediný pokyn: “Vyšetření nesmí být v době operace starší 10 dnů”.

Test sluchu, test zraku, tlak, teplota, EKG, několik testů z rozboru krve, rozbor moči, nemoci a případné smrti dvou předchozích generací mé rodiny, soupis mých vlastních operací a nemocí. To je zjednodušený seznam vyšetření, které jsem musel podstoupit.

Jelikož jsem takový kolotoč nečekal, nepřišel jsem ten den na lačno. Odběry krve se tedy musely odložit na zítra. EKG mi pravděpodobně z důvodu špatného přisátí špuntíků na hrudník vyšlo (laicky řečeno) prapodivně, takže pokračování na odborném pracovišti opět den následující. U doktorky jsem strávil přibližně 3 hodiny.

Úterý

Ráno na lačno. Přinést moč. Odebrat krev. Pro urychlení vechny vzorky osobně odnést na rozbor do nedaleké laboratoře. A hurá na specializované pracoviště, kde mi “natočí” EKG.

  • 08:30 - oficiální otevírací doba pracoviště
  • 09:00 - přichází doktorka
  • 09:30 - odchází první pacient a já vyposlechnu následující rozhovor:
    • pacient: Sestři, já bych tady potřeboval tohle vyšetření.
    • sestra: A jste objednanej?
    • pacient: Ne.
    • sestra: No, tak to nejdřív za tři měsíce.

Poté přistupuji já a dávám sestře papíry od obvoďačky. Prolítne očima požadavek a zeptá se do kdy to potřebuju. Po mé odpovědi, že “zítra” jen obrátí oči v sloup, pokrčí rameny a řekne ať chvíli počkám. Po dalších 30 minutách jsem pozván do ordinace, sestřička na mě připojí měřidla. A z tiskárny už leze papír s onou známou klikatou čárou. Další čtvrthodina čekání přede dveřmi a dostávám potvrzení od doktorky, že jsem v pořádku.

Středa

Ráno vyzvednout výsledky rozborů, donést veškeré papíry k doktorce, získat razítko. Jsem způsobilý k operaci. Cesta do nemocnice kde proběhne operace. Vyšetření velmi milou doktorkou, která mi vše velmi ochotně, do detailů a technicky vysvětlila, protože “doma má taky inženýra”. Cesta na dětské oddělení chirurgie. Tam čekám mezi haldou maminek s nahými kojenci. Připadám si divně. Při první příležitosti vecpu sestřičce lístek, ona vše zkontroluje, potvrdí mou účast na zítřejsí operaci a jdu domů.

Po třech dnech jsem připraven na lékařský zákrok. Jestli by nebylo snažší nechat se někde zase srazit autem…