Ranní skákání jsem raději nechal těm, kteří měli šanci se v noci pořádně prospat. Koneckonců prožít si dvouhodinový “onhold” maraton v čekárně nemocnice můžu klidně odpoledne. Pomocí MHD jsem se překvapivě pohodlně přesunul k Fakultní nemocnici Lochotín a cca v deset hodin jsem vchodem F vstupoval dovnitř.
Vyšlapat do patra na kliniku ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí. Všimnout si na dveřích plakátku o regulačních poplatcích. Naštvaně zdupat zase dolů. Koupit známku. Nahoru. Odevzdat lístek sestřičce. Podivit se rychlému odbavení (cca 45 minut). Vstoupit do ordinace.
Doktor mi k mému překvapení sdělil, že budeme vyndávat stehy. Původně jsem si myslel že to bude někdy kolem čtvrtého týdne a tohle bylo teprve 14 dní od operace. Nu, bránit se nebudu. Zatímco jsem se snažil ze sestřičky vymámit jestli ortézu prát na 30, nebo s předpírkou, doktor odstraňoval jednotlivé stehy. Moc se s tím nepáral. Na mojí otázku: “Kolik jich tam celkem je?” Odověděl že hodně. Škoda. Celkové počítání zářezů holt budu muset někdy se zrcátkem provést sám. Sestřička se mezitím neurčitým: “Já vám nevim, jestli se to dá prát” vyhla mé odpovědi ohledně údržby ortézy. Pomyslel jsem si, že dnes se asi nic kloudného nedozvím.
Poměrně zajímavé zjištění bylo, že mám odteď ortézu rozepínat a bez rotace natahovat loket, aby nezdřevěněl. Něco takového jsem dělal už hodně, hodně dávno. Nějaké protažení jsem viděl jako nutnost.
Krom posunutí termínu vyndávání stehů se mi také šouplo sundání ortézy. Ode dneška za čtrnáct dní - den 29. Bezva.
Odevzdat známku. Nechat si pomoci do trička. Kouknout, jak se správně nasazuje ortéza. Říci pápá.
Inženýr
Sestřička mě do ordinace vždy volá jako: “Pan inženýr Bryxí”. Ble. Příště si musim dát pozor co si v nemocnici opisujou. Při tomhle oslovování si pokaždé připadám jak namyšlenej pitomec.